Pětinová kompozice je jedním z nejvýznamnějších hudebních forem, která se vyskytuje v oblasti klasické hudby. Tato forma kompozice je pojmenována po rakouském skladateli Arnoldu Schönbergovi, který ji poprvé použil ve svém díle “Pět kusů pro orchestr” v roce 1909.

Pětinová kompozice je založena na dvanáctitónovém systému, což znamená, že skladatel vytváří hudební dílo pomocí série dvanácti tónů, které jsou navzájem rovnoměrně rozloženy. Tímto způsobem se eliminuje tradiční hierarchie tónů a skladatel má tak možnost experimentovat s novými harmonickými vztahy a strukturami.

Jednou z hlavních charakteristik pětinové kompozice je dodržování určitých pravidel, která určují použití dvanácti tónů a jejich transpozici. Skladatel musí dodržovat tato pravidla, aby zachoval integritu hudební struktury a zajistil, že dvanáctitónový systém je úplně využit.

Pětinová kompozice se vyznačuje složitými a disonantními harmoniemi, které mohou být pro posluchače náročné. Nicméně tato forma kompozice otevírá nové možnosti pro experimentaci s hudebními strukturami a vyjadřování emocí a myšlenek skladatele.

Arnold Schönberg byl průkopníkem pětinové kompozice a jeho díla jako je “Variace pro orchestr” nebo “Koncert pro housle” patří k nejdůležitějším a nejvlivnějším v oblasti moderní klasické hudby. Díky jeho práci se pětinová kompozice stala jedním z hlavních revolučních hudebních směrů 20. století.

Pětinová kompozice je dodnes živá a inspirativní forma kompozice, která přitahuje pozornost skladatelů i posluchačů po celém světě. Její inovativní přístup k harmonii a struktuře hudebního díla ji činí jedním z klíčových prvků moderní klasické hudby.